{"id":12844,"date":"2012-04-21T16:57:51","date_gmt":"2012-04-21T15:57:51","guid":{"rendered":"http:\/\/www.scmlondon.org\/?p=12844"},"modified":"2012-04-21T16:58:09","modified_gmt":"2012-04-21T15:58:09","slug":"23-4-svatek-sv-vojtecha","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.scmlondon.org\/?p=12844","title":{"rendered":"23.4. – svatek sv. Vojtecha"},"content":{"rendered":"

Svat\u00fd Vojt\u011bch (Adalbert of Prague)<\/strong>\"\"<\/a>
\n\u017dil v 10. stolet\u00ed. Narodil se v \u010cech\u00e1ch n\u011bkdy v letech 951 – 956 kn\u00ed\u017eeti Slavn\u00edkovi a jeho man\u017eelce St\u0159ezislav\u011b na hrad\u011b v Libici nad Cidlinou. Byl to kr\u00e1sn\u00fd a siln\u00fd chlapec a m\u011bl se st\u00e1t n\u00e1stupcem sv\u00e9ho otce nebo m\u00edt n\u011bjakou v\u00fdznamnou sv\u011btskou funkci. Brzy v\u0161ak onemocn\u011bl na smrt. Rodi\u010de ho polo\u017eili na olt\u00e1\u0159 Panny Marie a kdy\u017e se uzdravil, otec na znamen\u00ed vd\u011b\u010dnosti sl\u00edbil vychovat Vojt\u011bcha pro stav duchovn\u00ed. Asi po deseti letech na Vojt\u011bcha siln\u011b zap\u016fsobilo setk\u00e1n\u00ed se svat\u00fdm Adalbertem, kter\u00fd mu vypravoval, jak\u00e9 \u00fatrapy za\u017eil na sv\u00e9 mision\u00e1\u0159sk\u00e9 cest\u011b v Rusku. Sv. Adalbert se stal arcibiskupem v Magdeburku (D\u011bv\u00edn\u011b) a Vojt\u011bch tam shodou okolnost\u00ed za\u010dal nav\u0161t\u011bvovat vy\u0161\u0161\u00ed \u0161kolu, proto\u017ee v Praze je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 vy\u0161\u0161\u00ed \u0161koly nebyly. Sv. Adalbert nad n\u00edm v Magdeburku otcovsky bd\u011bl. Vojt\u011bch se sice mimo v\u00fduku v\u011bnoval norm\u00e1ln\u00edm chlapeck\u00fdm hr\u00e1m a sv\u011btsk\u00fdm radov\u00e1nk\u00e1m, ale p\u0159ipravoval se k bi\u0159mov\u00e1n\u00ed a p\u0159i n\u011bm p\u0159ijal podle arcibiskupa jm\u00e9no Adalbert. Po n\u00e1vratu do \u010cech byl biskupem D\u011btmarem vysv\u011bcen na podj\u00e1hna. D\u011btmar zanedlouho smrteln\u011b onemocn\u011bl a Vojt\u011bchem hluboce ot\u0159\u00e1sla posledn\u00ed slova um\u00edraj\u00edc\u00edho, kdy\u017e si vy\u010d\u00edtal, \u017ee ml\u010del k h\u0159\u00edch\u016fm sv\u011b\u0159en\u00e9ho lidu. Od t\u00e9 doby vedl Vojt\u011bch od\u0159\u00edkav\u00fd \u017eivot. Bylo mu sice jen 30 let, ale duchovenstvo i \u010desk\u00e1 kn\u00ed\u017eata ho zvolila biskupem. P\u0159ijal, a\u010d nerad. Ze toho, co mu p\u0159\u00edslu\u0161elo jako biskupovi, si nech\u00e1val jen \u010dtvrtinu, zbytek pou\u017eil pro chud\u00e9 a pro c\u00edrkev. Jeho \u0161t\u011bdrost byla zn\u00e1ma – kdy\u017e jednou potkal vdovu s d\u011btmi a nem\u011bl zrovna u sebe pen\u00edze, \u0159ekl j\u00ed, a\u0165 p\u0159ijde dal\u0161\u00ed den. Pak si ale uv\u011bdomil, \u017ee z\u00edtra ji\u017e nemus\u00ed b\u00fdt mezi \u017eiv\u00fdmi, proto se vr\u00e1til a dal j\u00ed sv\u016fj pl\u00e1\u0161\u0165.
\nVe sv\u00e9m \u00fa\u0159ad\u011b vid\u011bl Vojt\u011bch, \u017ee m\u011bl D\u011btmar pravdu a \u017ee mezi lidem, a\u010d v\u011bt\u0161inou k\u0159es\u0165ansk\u00fdm, se rozm\u00e1haj\u00ed velk\u00e9 h\u0159\u00edchy, nap\u0159\u00edklad mnoho\u017eenstv\u00ed u \u0161lechty, s\u0148atky mezi bl\u00edzk\u00fdmi p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi, krevn\u00ed msta, trhy v ned\u011bli a ve sv\u00e1tek, k\u0159es\u0165an\u0161t\u00ed zajatci se prod\u00e1vali \u017eid\u016fm a p\u0159etrv\u00e1valy jin\u00e9 pohansk\u00e9 zvyky. Vojt\u011bch proti tomu ze v\u0161ech sil bojoval, ale nem\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00e9 \u00fasp\u011bchy. V roce 989 se vydal se sv\u00fdm bratrem Radimem do \u0158\u00edma k pape\u017ei Janovi XV., aby ho poprosil o radu. Pape\u017e mu \u0159ekl : „Synu, nejsi-li schopen v\u00e9st sv\u016fj lid, jdi do \u00fastran\u00ed a sna\u017e se zachr\u00e1nit s\u00e1m sebe.“ Vojt\u011bch proto cht\u011bl putovat do Jeruzal\u00e9ma. C\u00edsa\u0159ovna Teofano, matka c\u00edsa\u0159e Oty III. dala Vojt\u011bchovi na cestu tolik zlata, kolik Radim unesl. Vojt\u011bch ale cht\u011bl do Svat\u00e9 zem\u011b putovat jako prost\u00fd poutn\u00edk, proto zlato je\u0161t\u011b v noci rozdal chud\u00fdm. Cestou se zastavil v benediktinsk\u00e9m kl\u00e1\u0161te\u0159e Monte Cassinu, kde mu peregrinsk\u00e9 „toul\u00e1n\u00ed“ rozmluvili a Vojt\u011bch u nich z\u016fstal. Tento kl\u00e1\u0161ter v\u0161ak byl u\u017e n\u011bkolik let v kritick\u00e9 situaci a byla tu dost uvoln\u011bn\u00e1 \u0159eholn\u00ed k\u00e1ze\u0148. Mni\u0161i se por\u016fznu usazovali na kl\u00e1\u0161tern\u00edch statc\u00edch, zakl\u00e1dali tam kostely a \u017eili t\u00e9m\u011b\u0159 sv\u011btsk\u00fdm \u017eivotem. Cht\u011bli vyu\u017e\u00edt toho, \u017ee je Vojt\u011bch vysv\u011bcen\u00fdm biskupem, aby jim tyto nov\u00e9 kostely sv\u011btil. Vojt\u011bch se obr\u00e1til pro radu k opatovi sv. Nilovi Rossansk\u00e9mu, p\u0159\u00edvr\u017eenci clunyjsk\u00e9 reformy, a ten mu poradil, aby vstoupil do kl\u00e1\u0161tera P. Marie, sv. Bonif\u00e1ce a sv.Alexia na \u0159\u00edmsk\u00e9m Aventinu. Zde byly drsn\u00e9 a tvrd\u00e9 podm\u00ednky, ale takov\u00fd \u017eivot odpov\u00eddal Vojt\u011bchov\u00fdm ide\u00e1l\u016fm.
\nMezit\u00edm zem\u0159el p\u0159\u00edmo u olt\u00e1\u0159e Vojt\u011bch\u016fv n\u00e1stupce Falkold a na nal\u00e9h\u00e1n\u00ed mohu\u010dsk\u00e9ho metropolity Sv. Willigise n\u011bkte\u0159\u00ed \u010cechov\u00e9 napsali Vojt\u011bchovi list a prosili ho, a\u0165 se vr\u00e1t\u00ed, \u017ee oni se naprav\u00ed. Pape\u017e mu to povolil, ale jen s podm\u00ednkou, \u017ee pokud by Vojt\u011bcha \u010cechov\u00e9 op\u011bt neposlouchali, m\u00e1 od nich odej\u00edt. Na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b se Vojt\u011bch setkal s budouc\u00edm c\u00edsa\u0159em Otou III. a oba si jako velc\u00ed nad\u0161enci dob\u0159e rozum\u011bli. Bohu\u017eel hned p\u0159i vstupu do vlasti uvid\u011bl Vojt\u011bch v jednom podhrad\u00ed (z\u0159ejm\u011b to bylo ve Star\u00e9m Plzenci) \u010dil\u00fd ruch na tr\u017ei\u0161ti i kdy\u017e byla ned\u011ble. Vid\u011bl, \u017ee bude muset boj proti ne\u0161var\u016fm za\u010d\u00edt znovu. Do Prahy vstoupil bos a v kaj\u00edcnick\u00e9m rou\u0161e. Byl radostn\u011b uv\u00edt\u00e1n a v\u0161ichni, v \u010dele s kn\u00ed\u017eetem, mu slibovali poslu\u0161nost.
\nV roce 993 zalo\u017eil v B\u0159evnov\u011b benediktinsk\u00fd kl\u00e1\u0161ter a usadil zde 12 mnich\u016f, kte\u0159\u00ed ho doprov\u00e1zeli z Aventina. V tomto kl\u00e1\u0161te\u0159e pr\u00fd Vojt\u011bch slo\u017eil p\u00edse\u0148 „Hospodine, pomiluj ny !“. Pr\u00fd se vydal na apo\u0161tolskou cestu na Moravu, Slovensko a do Uher. Nav\u0161t\u00edvil tak\u00e9 Krakov. Po n\u00e1vratu do Prahy na\u0161el dva velk\u00e9 rody, Slavn\u00edkovce a Vr\u0161ovce, rozh\u00e1dan\u00e9. Man\u017eelka jednoho vr\u0161ovce byla na\u0159\u010dena z cizolo\u017estv\u00ed a podle pohansk\u00e9ho pr\u00e1va m\u011bla b\u00fdt s\u0165ata vlastn\u00edm man\u017eelem. Schovala se do chr\u00e1mu na pra\u017esk\u00e9m hrad\u011b a hledala tam \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Vojt\u011bch ji nevydal, ale \u017e\u00e1dal, aby byla postavena p\u0159ed soud a konala pok\u00e1n\u00ed. Vr\u0161ovci v\u0161ak poru\u0161ili pr\u00e1vo \u00fato\u010di\u0161tn\u00e9, \u017eenu odtrhli od olt\u00e1\u0159e, vyvlekli ji ven a tam s\u0165ali me\u010dem. Biskup Vojt\u011bch je za to vyobcoval z c\u00edrkve, \u010d\u00edm\u017e nep\u0159\u00e1telstv\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159iost\u0159il. Podruh\u00e9 se proto vzdal sv\u00e9ho \u00fa\u0159adu a odebral se do \u0158\u00edma. Vojt\u011bch cht\u011bl j\u00edt hl\u00e1sat evangelium pohan\u016fm a \u017e\u00e1dal o povolen\u00ed pape\u017ee. Pape\u017e \u0158eho\u0159 V. mu to nejprve necht\u011bl dovolit a vyhro\u017eoval mu kv\u016fli tomu klatbou, ale nakonec souhlasil, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt, pokud ho \u010cechov\u00e9 znovu neuposlechnou.. Vojt\u011bch se odhodlal znovu vr\u00e1tit, ale na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b z \u0158\u00edma se dozv\u011bd\u011bl,\u017ee Vr\u0161ovci zavra\u017edili \u010dty\u0159i jeho bratry (podle Dalimilovy kroniky pr\u00fd m\u011bl Vojt\u011bch dar bilokace a zjevil se na jejich poh\u0159bu) a proto se uch\u00fdlil do Polska. Vyslal do \u010cech poselstvo zeptat se, jestli m\u00e1 op\u011bt p\u0159evz\u00edt sv\u016fj \u00fa\u0159ad. \u010cechov\u00e9 mu v\u0161ak vzk\u00e1zali, \u017ee u\u017e ho za biskupa necht\u011bj\u00ed. Tak se Vojt\u011bch rozhodl j\u00edt jako mision\u00e1\u0159 k pohansk\u00fdm Prus\u016fm. Roku 997 se s Radimem a Benediktem vydal na cestu. Hned, jak p\u0159ist\u00e1l u b\u0159ehu bl\u00edzko dne\u0161n\u00edho Hamburku, ho jeden z m\u00edstn\u00edch lid\u00ed hn\u011bviv\u011b ude\u0159il mezi lopatky veslem a vyhro\u017eoval, \u017ee pokud rychle neodejdou, budou mu\u010deni a usmrceni. Vojt\u011bch se sv\u00fdmi druhy do\u0161el a\u017e do jedn\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed osady a tam \u0159ekl starostovi „Jsem Slovan Vojt\u011bch, mnich a byl jsem d\u0159\u00edve biskupem. P\u0159ich\u00e1z\u00edm k v\u00e1m, abyste opustili modly a poznali prav\u00e9ho Boha.“ Prusov\u00e9 mu op\u011bt vyhro\u017eovali zabit\u00edm a odvezli ho na lodi k m\u00edstu, kde je nyn\u00ed Pilava. Kdy\u017e byl Radim hladov\u00fd, ode\u0161el Vojt\u011bch do lesa a p\u0159inesl houby a sladk\u00e9 byliny. Pak slou\u017eil m\u0161i a cht\u011bl v bl\u00edzk\u00e9m m\u011bst\u011b k\u00e1zat evangelium. Sotva ho lid\u00e9 spat\u0159ili, h\u00e1zeli po n\u011bm kamen\u00ed. Vojt\u011bch se vr\u00e1til a \u0161el do lesa zvan\u00e9ho Romovsk\u00e9 pole, kter\u00fd byl pro Prusy posv\u00e1tn\u00fdm m\u00edstem. To v\u0161ak Vojt\u011bch nev\u011bd\u011bl. Pohansk\u00fd kn\u011bz Sikk s n\u011bkolika ozbrojen\u00fdmi Prusy Vojt\u011bcha v lese p\u0159epadl a o\u0161t\u011bpem probodl jeho hru\u010f. Ostatn\u00ed se p\u0159idali a bodali um\u00edraj\u00edc\u00edho Vojt\u011bcha, a\u017e se z ran valila krev. Vojt\u011bch rozepjal ruce a modlil se za vrahy, kdy\u017e padal mrtev k zemi. Prusov\u00e9 mu je\u0161t\u011b usekli hlavu a nabodli na k\u016fl. Radima a Benedikta zajali, ale pozd\u011bji propustili. Stalo se to 23. 4. 997 u nyn\u011bj\u0161\u00edho m\u011bsta Fischhausen. Radim ode\u0161el po sv\u00e9m propu\u0161t\u011bn\u00ed k Boleslavovi Chrabr\u00e9mu a ten vykoupil Vojt\u011bchovo t\u011blo stejnou v\u00e1hou zlata a postaral se o jeho p\u0159enesen\u00ed nejprve do T\u0159eme\u0161n\u00e9 a pak do Hn\u011bzdna. Roku 1039 bylo Vojt\u011bchovo t\u011blo p\u0159eneseno do Prahy.<\/p>\n

Je patronem :